ATR 42
V červenci 1980 uzavřely francouzská společnost Aérospatiale a italská Aeritalia (předchůdce dnešní Alenia Aeronautica) dohodu o společném vývoji nového typu regionálního letadla. Obě společnosti pracovaly na vlastních návrzích již několik let, Aérospitale na letadle s označením AS 35, Aeritalia zase na stroji s názvem AIT-230-204. Oba návrhy si byly značně podobné, a proto nebylo velkým překvapením, když obě společnosti podepsaly dohodu o spolupráci a společném vývoji. Zejména francouzská společnost byla velmi aktivní při hledání strategického partnera pro projekt, z důvodu možnosti sdílení nákladů na vývoj.
Oba návrhy počítaly s dvoumotorovým turbovrtulovým letadlem, poháněným motory Pratt & Whitney Canada PW120 se čtyřmi vrtulovými listy, přistávacím podvozkem namontovaným na trupu a ocasem letadla ve tvaru T (T-tail). Design letadla byl během roku konzultován se 110 leteckými společnostmi, aby byl v listopadu 1981 program vývoje nového letadla oficiálně spuštěn. Letadlu se dostalo označení ATR 42, kde číslovka 42 vyjadřuje kapacitu letadla v základní nabízené verzi.
Výroba letadel byla rozdělena mezi obě společnosti; trup byl vyráběn firmou Aeritalia v Neapoli, křídla pak ve Francii, kde byla prováděna i konečná montáž a zkušební lety. Při výrobě ATR 42 byly použity nejmodernější materiály, zejména kompozity, které značně snižují váhu letadla. Motory jsou namontovány až na konci centrální části křídel, a nikoliv přímo u trupu letadla jako u většiny konkurenčních letadel, což umožnilo snížit hluk v kabině letadla. Podvozek je uschován v aerodynamickém "krytu" pod trupem letadla. Kokpit stroje byl vybaven moderním elektronickým systémem EFIS společně se čtyřmi CRT přístrojovými displayi.
Airshow v Paříži v roce 1981 byla ideální příležitost poprvé nabídnout nový stroj leteckým společnostem. Během druhé poloviny roku 1981 dokázala společnost ATR vzbudit zájem u 14 společností, které objednaly celkem 56 letadel. Původně nabízené motory PW117 byly záhy nahrazeny výkonnějšími PW120, což ještě zvýšilo zájem aerolinií. Prototyp ATR 42 vzletěl poprvé v srpnu 1984. Verze -100 byla velice brzy nahrazena verzí -200 s vyšší maximální vzletovou hmotností, která však byla rychle vystřídána verzí -300, jež se stala standardní nabízenou variantou.
Potřebné certifikace získal ATR 42 na podzim roku 1985. V této době činil počet objednávek zhruba devadesát kusů. První dodávka se uskutečnila v prosinci 1985 společnosti Air Littoral. Na konci roku 1986 již stroj létal v barvách 15 leteckých společností v Evropě, USA a na dálném východě. Současně v této době řada regionálních aerolinií spojila své síly s většími a známějšími společnostmi, takže se ATR 42 začalo objevovat i v barvách renomovaných leteckých společností, jako např. Air France či American Eagle.
Jako téměř každé dopravní letadlo, i ATR 42 pokračovalo v dalším vývoji. Výroba původní varianty ATR 42-300 s motory PW-120 byla zastavena v roce 1996. Ve stejném roce byla zastavena i výroba podobného modelu se silnějšími motory PW-121, označovaná ATR 42-320. Naopak, v témže roce došlo k první dodávce varianty ATR 42-400, jež byla poháněna motory PW121A, a která byla vybavena vylepšeným trupem a vrtulemi s šesti listy.
Od roku 1996 je však hlavní dodávanou verzí ATR 42-500, která je vybavená silnějšími motory PW127E a řadou dalších vylepšeních zlepšujících výkon letadla, když například cestovní rychlost letadla byla zvýšena na 565 km/h. Společnost využila zkušeností z vývoje letadla ATR-72 a použity tak byly třeba silnější křídla a přistávací podvozek či vylepšený kokpit. První let verze -500 se uskutečnil v září 1994, prvním zákazníkem pak byla společnost Air Dolomiti. Letadlo ATR-42 je nabízeno i v nákladní variantě, jiná verze s názvem ATR-42 Surveyor je pak využívána zejména jako pobřežní hlídkové letadlo. Celkem bylo zatím dodáno 382 letadel ATR 42, včetně 93